Kontrakt čtvrtý - Srdce drápem proklané

 Po Sawaiových zádech přeběhl nepříjemný chlad. V této čtvrti už jednou byl, moc dobře věděl, že neexistuje hodina, kdy by ulice nepřetékala lidmi a sice tu nyní nebylo vidět ani živáčka. Vítr si pohrával s visacími cedulemi na obchodech a pískal si při tom strašidelné melodie, což vytvářelo skutečně nepřátelskou atmosféru. Sawai se rozhlížel kolem sebe, jakoby očekával, že na ně musí každou chvíli něco vyskočit. Když si toho všimla Tsuru, uznale pokývala hlavou.

"Výborně, zlatíčko. Učíš se rychle. Vždy se vyplatí zůstat ostražitý. Ticho pokaždé znamená nebezpečí."

Ta slova vyděsila Sawaie ještě víc. Náhle vnímal to ticho mnohem intenzivněji. A ticho se postupně měnilo v tíhu na jeho prsou. Slyšel tlukot vlastního srdce doprovázený pouze duněním větru. Všichni tři se drželi u sebe a velmi pomalu procházeli liduprázdnou uličkou. Zboží zůstalo nechráněně vystavené na venkovních stojanech, na většině dveří stále visel nápis "otevřeno". Evakuace musela být neskutečně rychlá.

Najednou zaslechli nějaký zvuk a v tu ránu se jim přes cestu zakutálelo šťavnatě rudé jablko. Zpozorněli. Stáli tam a čekali. Zrzavý chlapec netušil, jak se má zachovat, až se objeví nepřítel. K čemu by těm dvěma mohl být asi dobrý? Připadalo mu, že je spíš pouhá přítěž.

Ve svých myšlenkách ani nezaznamenal útok. Viděl až tělíčko, které v plamenech padlo k zemi. Tsuru měla paži nataženou před sebou. Z prstů se jí ještě kouřilo. Sawai si musel zacpat nos, když jej do něj udeřil zápach spáleného masa. Oheň doplápolal. Z nepřítele zbyla jen ohořelá mrtvolka. Tsuru přistoupila k němu a bez jakékoliv známky opatrnosti jej otočila na záda. Oči byly vytřeštěné, ústa otevřená dokořán, vlásky spálené, ale jinak skutečně stavbou těla připomínal malé dítě tak předškolního, nanejvýš mladšího školního věku. Přeci na něm Sawai zaznamenal ještě něco podivného. Kůže toho tvorečka měla velmi tmavé modrošedé zbarvení, přičemž spáleniny na něm byly úplně uhelně černé.

"Zajímavé, co?" ušklíbla se Tsuru až nevhodně vesele. "A podívej na ty odporné žluté drápy... A slyšel si ten jeho jekot? No neříkala jsem to? Na těchto bytostech už vážně nezůstalo vůbec nic lidského."

Sawai stál kamenný jako sloup, nedokázal na to reagovat. Zaráželo ho, jak se k tomu taková dívenka staví. Jemu samotnému se při pohledu na mrtvého Childa dělalo zle.

"Neztrácejte obezřetnost," napomenul ty dva Atsuta. "Tohle byl jenom začátek."

Nemýlil se. Ze všech stran se začali objevovat Childi. Vylézali z těch nejnepatrnějších zákoutí jednotlivých obchodů a krámků. Pohybovali se pomalu jako zmenšeniny zombie z filmů a vrčeli jako smečka divokých šelem.

"Neříkal Kaga, že je to jen malá skupinka?" prohodila Tsuru.

"Situace se očividně změnila," na to Atsuta chladně.

Skupina Childů se rozestavěla dokola kolem nich. Sawai se roztřásl. Polkl naprázdno. Tsuru a Atsuta setrvávali v naprostém klidu. Čekalo se pouze na to, kdo zaútočí první. Tsuru s Atsutou by to rádi přenechali svým primitivnějším protivníkům a ti se nenechali dlouho přemlouvat. Ve vteřině se zapřeli do všech čtyř končetin, mrštně se odrazili a rozletěli se proti těm třem. Tsuru několik z nich sejmula ohnivými koulemi. Dva se vrhli přímo na Sawaie. Hoch neměl ponětí, jak by se jim mohl bránit. Tak pouze pevně sevřel víčka a čekal na hořký konec. Ten však nepřicházel. Cítil jenom, jak mu něco káplo do obličeje. Jakmile otevřel oči, uviděl Atsutu. Dva špičaté proužky látky na jeho oděvu jakoby se změnily v kov, měly dokonce i jakýsi plechový lesk, natáhly se a proťaly bytostem tělíčka pěkně skrz naskrz. Ještě teď z nich kapala krev. Sawai si otřel tvář hřbetem ruky. Krev doletěla až na jeho obličej. Utřel si ruku do trička. Jeho pohled zvážněl. Atsuta setřásl mrtvoly ze svých zbraní. Roztrhla se bitka. Childi ječeli. Umírali v plamenech a pod ostřím Atsutova pláště. Sawai to celé sotva stačil pozorovat. Brzy z celé tlupy přežili jen čtyři Childi.

"Stejně je to podezřelé," podotkla Tsuru. "Takové množství Childů na jednom místě bez dozoru..." Atsuta jí věnoval tázavý pohled. Ona přikývla.

"Co to znamená?" nerozuměl Sawai.

"To znamená, že je dost pravděpodobné, že se tady někde skrývá Aisee."

Sawai znervózněl. Moc dobře si vzpomínal, jak bezcenný byl Tsuřin oheň v boji proti Aisee, který se objevil před školou. A jelikož ani Atsuta neměl uzavřený Kontrakt, bude to nejspíš s jeho mocí vypadat podobně.

Zničehonic Childi začali ustupovat. Tsuru se tvářila zmateně, Atsuta sevřel ruce v pěst.

"Přichází," zašeptal.

Tsuru se Sawaiem vzhlédli. Po cestičce, kam se stahovali Childi, kráčela nějaká osoba. Po určité době v ní poznali ženu nebo spíše mladou dívku. Měla nad kolena dlouhé sněhově bílé šatičky, dlouhé rovné černé vlasy a v šedých očích prázdný výraz. Šla pomalu a bosa. Za sebou táhla obrovské a jistě také pěkně těžké kladivo. Etten na jejím krku a rukou se přesně shodoval s tím Keitarovým, stejně jako u Childů.

"Ona je Aisee?" zeptal se tiše Sawai, i když odpověď mu byla předem jasná.

"Ano," utvrdila ho v tom Tsuru.

Dívka zastavila kus od nich. Zbylí čtyři Childi se rozestavěli kolem ní a zlostně na Sawaie s ostatními prskali.

"To ona je ovládá?" Sawaiovi to konečně došlo.

"Přesně tak. Aisee musí vyplnit každý Black Leaderův rozkaz a Childi mají přikázáno poslouchat Aisee s Přísahou na slovo," dovysvětlila blondýnka.

Černovláska zdvihla své kladivo do vzduchu a vší silou s ním udeřila do země. Půda pod nohama se rozechvěla a rozevřela se. Atsuta a Tsuru jen tak tak stihli uskočit na střechy okolních budov, přičemž Tsuru vzala s sebou Sawaie.

Sawai Tsuru věnoval dlouhý pohled. Vypadala ustaraně. Z její tváře se dalo vyčíst, že si je dobře vědoma svých i Atsutových omezených schopností. Očima přejížděla po okolí, očividně se pokoušela vymyslet nějaký plán.

Mezitím však Aisee zaútočila znovu. Za svůj cíl si zvolila Atsutu. Vyskočila do vzduchu a uhodila kladivem do střechy, která se rázem zřítila. Atsuta se sice vyhnul, ale skutálel se po vedlejší střeše dolů.

"Atsu!" vykřikl Sawai, který nedokázal potlačit emoce.

Aisee se ohlédla, upřeně se zadívala směrem k Tsuru a Sawaiovi. Sawai se podíval na svou společnici. Byla tak zamyšlená, jako kdyby se nacházela v zcela jiném světě. Chlapec s ní zkusil zatřást, volal její jméno, ale nevnímala. Dívenka napřáhla kladivo přímo proti nim.

Vtom něco zasvištělo vzduchem. Od země přilétlo Atsutovo ostří a škráblo dívku do tváře. Ranka okamžitě zmizela, přesto Atsuta dosáhl svého. Upoutal dívčinu pozornost. Aisee se snesla zpět dolů a máchala kladivem proti Atsutovi, ten s velkou námahou její útoky odrážel.

Tsuru sebou náhle trhla. "Mám to!" zvolala.

"Máš to? Co máš?" ptal se rozechvělým hlasem Sawai, aniž by spouštěl oči z Atsutova souboje.

"Už vím, jak ji můžeme porazit. V první řadě potřebuji, aby Atsuta odlákal její pozornost..."

"Pokud sis nevšimla, tak už se stalo," zabručel zrzek viditelně naštvaný, že Tsuru ani nepostřehla, jak Atsuta tam dole za ně za oba riskuje život.

"Výborně. Snad jí ještě chvíli udrží. Ty pojď se mnou."

Popadla Sawaie za ruku, opatrně s ním slezla ze střechy a proplížili se kolem bojující dvojice. Uháněli pryč od Atsuty a nepřátelského Aisee.

"Tohle je tvůj plán? Útěk?" zuřil Sawai.

"My ale neutíkáme, zlatíčko." Zastavili se za zatáčkou před jedním kamenným obchodem, u jehož dveří plápolaly dvě pochodně. "Trvalo mi dlouho, než jsem si vybavila, že tady ty pochodně jsou. Ovšem, pokud má můj plán vyjít, potřebuji tvoji spolupráci. V první řadě pro mě udělej to, že vezmeš jednu pochodeň a uhasíš jí."

Naštěstí se kousek dál nacházel okap a pod ním sud na dešťovou vodu, takže Sawai mohl vyplnit, oč jej Tsuru žádala. "Pořád nechápu, k čemu je to dobré," mumlal.

"Na vysvětlování není čas. Nezapomeň, že Atsuta na nás spoléhá."

Na to už Sawai nemohl nic říct. Podal Tsuru zhasnutou pochodeň, ona ji však vzápětí znovu zapálila.

"Tak jakej mělo smysl ji hasit?!" zlobil se chlapec.

"Zlatíčko, ty vážně ještě vůbec nic nevíš," usmála se Tsuru skoro až soucitně. Požádala Sawaie, aby vzal s sebou i tu druhou pochodeň a opatrně se přikrčeni po střechách vraceli zpět na bojiště.

Položili se na střechu, dali velký pozor na oheň, a obhlíželi situaci. Atsuta se zrovna zvedal ze země, z havraních vlasů mu skapávala krev, zhluboka oddechoval, Sawai dokonce postřehl, že chlapci chybí několik zubů. Musel odvrátit zrak. Do očí se mu nahrnuly slzy. Cítil, že je to jejich vina. Neměli ho opouštět, nechávat ho samotného. V Atsutových očích se však nejiskřila bolest, ale zloba, čistá nenávist a touha zneškodnit osobu, která stojí před ním. Pod jeho nohama ležel jeden mrtvý Child. Hoch jej odkopl stranou. Kolem Aisee se motali poslední tři přeživší. Prskali, vrčeli, syčeli, skřípali zuby. Atsuta si z toho vůbec nic nedělal. Zdál se klidný a soustředěný, přestože se sotva držel na nohou.

"Musíme mu pomoct," žadonil Sawai směrem ke své společnici. Už se nemohl na polomrtvého Atsutu ani koukat.

"Ještě ne. Je potřeba vyčkat na ten správný moment."

"A ten přijde kdy? Až Atsu zemře?!"

Jen to dořekl Aisee se znovu rozmáchla svou zbraní, rozeběhla se proti Atsutovi a plnou silou jej udeřila do břicha. Chlapec odletěl až na druhý konec uličky, kde narazil do zdi. Překvapivě ale zůstal stát na nohou. Rozkašlal se. Kašlal krev, která mu stékala po celé braně a mizela v nebeské modři chlapcova pláště. Nepřítel samozřejmě nečekal, až se trošku vzpamatuje. Jeden z Childů se odrazil a vrhl se přímo proti němu. Sawai vytřeštil oči. Dlouhé zažloutlé drápy toho tvora se zaryly Atsutovi přímo do srdce. Hoch nestačil ani vykřiknout, když se skácel mrtev k zemi.

"ATSU!!!" vykřikl Sawai. Okamžitě seskočil ze střechy a pospíchal k němu.

V té době už Tsuru na střeše nebyla. Stála přímo za Aisee. Sawaiův výkřik ji vylekal. Cukla sebou a omylem svou pochodní podpálila dívce vlasy. Aisee vyjekla, spíše leknutím než-li bolestí. Tsuru upustila louč a ta zhasla. Totéž se ovšem nedalo říci o Sawaiově pochodni, kterou upustil na střeše. Obchod, na jehož střeše se ještě před chvíli nacházeli vzplál jasným plamenem.

"Sawaii! Ty idiote!" křikla Tsuru na lidského hocha, ten ji však vůbec nevnímal. Popadl první věc, co mu přišla pod ruku, v tomto případě stojací ceduli oznamující slevu 50% na veškeré dětské oblečení, a bušil s ní do Childa tak dlouho, dokud jej neumlátil k smrti. Mrtvého namodrale tmavého tvora odhodil pryč, klekl si k Atsutovi a rozechvělými dlaněmi jej hladil po špinavé zakrvácené tváři. Z očí mu kapaly slzy jako hrachy, které dopadaly na Atsutovo bezvládné tělo.

Černé kadeře té nepřátelské dívky Tsuřin oheň sežehl až k hlavě, kde náhle uhasl, aniž by nechal na dívčině holé hlavě jedinou popáleninu. Aisee ke otočila k Tsuru. Blonďaté děvče se pouze nešťastně usmálo a začalo couvat. Aisee se opět rozmáchla svým obrovským kladivem.

Náhle se zezadu objevil Sawai, napřáhl se onou vražednou cedulí, praštil s ní Aisee do boku. Dívka upustila kladivo a odlétla stranou o něco blíž k požáru, který se s pomocí všudypřítomného větru velmi rychle šířil a zachvacoval další a další budovy.

Chtěla se zvednout, ale vtom najednou bolestně zavřeštěla. Oheň se dostal až k její bosé nožce. Aisee ječela, znovu a znovu se pokoušela vstát, avšak nedařilo se jí to. Vypadala, jakoby jí popálená noha úplně odumřela a ona s ní nemohla ani hnout.

Sawai si sundal z nosu brýle, zastrčil si je kapsy. Hleděl na to ubohé děvče smaragdovýma očima, které byly prázdné jako ještě nikdy předtím, jediné, co je naplňovalo byla bezbřehá krvelačnost. Sehnul se a vzal do ruky dívčino kladivo. I na jeho sílu bylo příliš těžké, než aby se s ním oháněl jako ta Aisee, ale dokázal jej alespoň částečně nadzvednout a trošičku se i rozmáchnout. Vláčel ho za sebou, došel až k té dívce. Věnovala mu bezradný tázavý pohled. "Sbohem," pronesl Sawai téměř neslyšně, rozmáchnul se kladivem, jak jen mu to síly dovolily, a udeřil Aisee přímo do obličeje. Dívka se odkutálela přímo do tlamy věčně hladovějících plamenů, které ji celou pohltily.

"Zlatíčko..." vydechla posmutněle Tsuru. Ještě chvíli pouze hleděla, jak tam Sawai jen tak stojí a dívá se, jak oheň okusuje dívčino tělo, poté se konečně vzpamatovala. "Musíme pryč!" rozkřikla se. Utíkala k Atsutovi, vzala ho na záda a rozběhla se s ním uličkou co nejdál od ohně.

Když Sawai zaslechl její křik, konečně přišel k sobě. Uviděl Tsuru, jak s Atsutou na zádech uhání pryč a rychle pospíchal za ní.


Ve společenské místnosti vládlo ticho. Sawaiovi se téměř zdálo, že slyší tikot hodin, ale to si s ním nejspíš pouze pohrávala jeho představivost. Seděl na gauči vedle Tsuru a společně pozorovali Kagu, jak přechází po pokoji sem a tam, tam a sem, a zase zpět, pořád dokola. V obličeji byl rudý jako přezrálá jahoda. Jeho hlava vypadala jako hrnec, který zůstal na plotně příliš dlouho a každou chvíli se chystá k explozi. Tsuru se tím pohledem viditelně bavila, Sawai už méně. Pořád nemohl dostat z hlavy Atsutovu smrt. Neustále se mu v mysli přehrávaly poslední vteřiny chlapcova života. Jeho zakrvácené zmrzačené tělíčko, které vší té bolesti navzdory stálo pevně na nohou a jehož oči hleděly na nepřítele zpříma, nezrcadlila se v nich prohra, nýbrž vítězství, přestože konec byl zcela zřejmý.

"Tohle už prostě nevydržím!" zvolal Kaga, kterému právě došla trpělivost. "Dochází vám dvěma vůbec, co jste vlastně provedli?! Nechali jste téměř polovinu jedné z nejvýznamnějších tokijských obchodních čtvrtí lehnout popelem. To vám přijde k smíchu? Víte, kolik to bude pana Nagamineho stát, aby uhradil celou tu škodu?"

"Na mě se nedívej," pokrčila Tsuru nevinně rameny. "Já chtěla pouze zneškodnit nepřítele, to Sawai zapálil ten obchod."

Zrzek zlostně zaskřípal zuby. Škody po požáru? Zničená obchodní čtvrť? Peníze? Vážně tu všechny zajímalo právě tohle? Doopravdy byl jediný, kdo si všiml, že Atsuta umřel?

Prudce se postavil a udeřil rukama do konferenčního stolku, až se z toho převrátil. "Můžete už všichni držet huby?!! Copak vám nedochází, co se při tom souboji stalo?! Ten Child propíchnul Atsutovi srdce! Skrz naskrz! Copak vám je doopravdy úplně ukradené, že je Atsu mrtvý?!!!" Sawai zcela propadl svým emocím. Hořce plakal. Ruce svíral v pěst ve snaze potlačit tu potřebu ještě do něčeho praštit.

Tsuru vyvalila oči. I Kaga stuhl. Dívka přistoupila k chlapci a se slzami v očích jej objala.

"Odpusť mi, zlatíčko. Moc mě to mrzí. Opravdu mě to mrzí. Jsem taková kráva. Odpusť mi to, Sawaii, odpusť..." Tsuru se rozplakala.

"Není to tvoje chyba. Nemůžeš za to," pošeptal jí Sawai do ouška a pomalu jí začal hladit po vlasech.

"Víš, Sawaii, Tsuru to myslela tak..." řekl opatrně Kaga. "Že ti zapomněla něco říct..."


Jakmile výtah zastavil, Sawai vyběhl ven. Na ošetřovně už na ně čekala Moe. Když uviděla Sawaie, smutně se pousmála a kývla na něho. Doběhl až k ní, poté Moe otevřela ony částečně prosklené dveře a společně vstoupili dovnitř. Jak posledně Sawai správně vypozoroval, místnost za nimi byla plná bílých nemocničních lůžek s veškerým potřebným vybavením. Tentokrát zde bylo rozsvíceno. Na jedné z postelí někdo ležel. Sawai utíkal k němu. Usadil se na dřevěnou židli vedle lůžka a s nešťastným pohledem v očích se díval na Atsutu. Vypadal, jakoby spal. Jeho hruď pod přikrývkou pomalu stoupala a pak zase klesala. Veškeré šrámy na jeho tváři zmizely, v pootevřených ústech již nechyběl jediný bělostný zoubek. Moe stála opodál a dívala se na ně, po chvíli k ní přistoupila Tsuru. Stále ještě plakala. Připadala si hrozně.

"Neplačte, slečno Tsuru. Nemáte důvod," pousmála se na ni doktorka.

"Když já... já husa... Kvůli mně si Sawai myslel, že... že... že Atsuta..." Pro samý pláč už nemohla ani mluvit. Moe ji soucitně objala.

Atsuta sebou lehce zavrtěl, následně pozvolna pootevřel oči. "To jsi ty..." bručel na Sawaie, jakoby skoro litoval, že se probudil.

"Atsu... vážně jsi v pořádku. Neuvěříš, jak jsem se o tebe bál. Probodli ti srdce, myslel jsem, že... Na tom nezáleží. Hlavní je, že jsi v pořádku." Sawaiovi se na tváři rozzářil radostný úsměv. Atsuta si při tom pohledu pouze povzdechl.

"Říkal jsem ti, ať mě tak neoslovuješ," mručel.

Sawai se rozesmál. Teď to bylo jasné, Atsuta byl zpátky, živý a zdravý.

Po nějaké době se všichni odebrali zpět na ošetřovnu, tedy až na Atsutu, kterému Moe doporučila, aby ještě chvíli odpočíval.

"Nerozumím tomu," zamyslel se Sawai. "Jak je to možné, že Atsu nezemřel. Přísahal bych, že jsem viděl, jak mu probodli srdce."

"Ovšem. Probodnuté srdce je u Aisee záležitost asi tak půl hodiny. Za třicet minut nebude po zranění ani památky," usmála se Moe. "Víš, Sawaii, Aisee jsou jiní než lidé. Velmi dobře se regenerují, navíc jim ublíží trochu něco jiného než nám. Obyčejné škrábnutí to ani nestojí za řeč, během minutky se vytratí. Taková pro nás smrtelná zranění jako právě propíchnuté srdce je už trošku horší, ale také to není tak zlé. Velkého nepřítele pro Aisee představují zlomeniny. Podle vážnosti se mohou léčit týdny, což je vzhledem k rychlosti regenerace Aisee celá věčnost. Ale pokud chceš Aisee vážně usilovat o život, je tvou jasnou volbou oheň. Popáleniny se u Aisee léčí v řádech měsíců, pokud jsou doopravdy vážné, mohou kvůli nim Aisee dokonce i zemřít."

"Znamená to, že ta dívka..." Sawai se odmlčel.

Tsuru přikývla. "Ano. Zabil si ji. Hodil si ji přímo do ohně. Neměla šanci to přežít."

Hoch sklopil hlavu. Téměř si nevzpomínal, co se to tam vlastně odehrálo. Věděl, že nebyl zcela při smyslech. Pamatoval si, jak sledoval, jak tu Aisee pomalu stravují plameny. Nic víc.

"Ale," napadlo ho. "Tsuru má oheň jako schopnost. Neohrožuje tím sama sebe?"

"Kdepak, hlupáčku," zasmála se Tsuru. Po slzách náhle nezbylo ani památky. "Můj oheň není stejný jako běžný oheň. Takže to ve své podstatě není ani tak docela oheň. Každopádně má ve většině případech stejné vlastnosti, jen pro Aisee nepředstavuje až takové nebezpečí. Samozřejmě, že umí ublížit, ale vedle toho je síla normálního ohně pro Aisee naprosto ničivá."

"Proto si chtěla, abych vzal tu pochodeň s sebou. Měla si v plánu tu Aisee upálit!"

"Ano. Chtěla jsem ji zmást pochodní s mým ohněm, který by jí nijak zvlášť neublížil a poté na ni zaútočit s normálním ohněm, zatímco by si myslela, že se opět jedná o ten můj."

Sawai sklopil hlavu. Čím více se o Aisee dozvídal, tím více jej fascinovali. Přál si znát víc. Zcela pochopit ty jedinečné bytosti, které ho nyní obklopovaly. Stále si připadal, jakoby stál na začátku dlouhé cesty. Cesty plné životu nebezpečných dobrodružství a velkého poznání. Cesty ke skutečné pravdě.