Kontrakt druhý - Bytost stvořená z lidské duše

 Sawai seděl na měkké pohovce a rozhlížel se kolem sebe. Věděl, že jeli autem, ale cestu příliš nevnímal. Když vystoupil z auta, stáli před jakousi obří budovou. Vešli dovnitř, tam se rozdělili. Keitaro vstoupil se Sawaiem do výtahu, dojeli do desátého patra, kde se rozprostírala ohromná společenská místnost. Keitaro poručil Sawaiovi, aby se usadil na největší gauč, a sám na něj poté usedl. Pokoj disponoval několika pohovkami rozestavěnými do půlkruhu kolem skleněného konferenčního stolku, velikou knihovnou, regály vyplněnými složek s papíry, stojací lampou v každém rohu místnosti a dokonce vlastním krbem. Za příznivějších podmínek by se zde Sawai jistě cítil velmi příjemně, nyní jej ale ovládala nervozita.

Posedávali tam takhle dobrých tři čtvrtě hodiny. Sawaie napadaly tisíce otázek, ale nenašel odvahu se Keitara zeptat. Hoch se tvářil dost nepřátelsky, navíc kolem vládlo takové napětí, že se bál, že kdyby promluvil, Keitaro by mu okamžitě podřízl hrdlo.

Dveře výtahu, který vedl rovnou do místnosti, se otevřely. Vyšli z nich Nagamine, Tsuru a v závěsu za nimi Atsuta. Tsuru vypadala stále stejně jako na bojišti, v bílých šatech a okovech na rukou. I Atsuta nyní vyhlížel jinak. Byl oděný v nebesky modrém plášti s vysokým límcem, který byl od pasu dolů roztřepený. Na každé straně se nacházel jeden pruh látky, který byl delší než ostatní a zakončený širším špičatým kusem tak, že připomínal šipku nebo šíp. Jeho krkavčí kadeře se zdály živější, než kdykoli předtím. I na jeho zápěstích se nacházely okovy zcela stejné, jaké měla Tsuru. Pouze na krátký okamžik zavadil pohledem o Sawaie, v ten krátký moment jakoby se v jeho pomněnkových očích cosi zablesklo.

S výrazem absolutního nezájmu, který u něho byl nejspíše na denním pořádku, se usadil do jednoho z gaučů. Nagamine a Tsuru učinili totéž. Ticho se neprolomilo ani s příchodem nových osob. Krátce poté se výtah objevil podruhé. Vystoupil Shoin v doprovodu vysokého plešatého muže s brýlemi a podobným pláštěm, jaký nosil Nagamine, z jedné strany a mladé dívky ve stejném plášti s kraťoučkými copánky vínové barvy ze strany druhé.

"Kde je dědula?" tázala se Tsuru.

"Ještě si něco musí zařídit. Máme prý začít bez něho, on pak dorazí," odpověděl plešatý dlouhán.

"Dobrá tedy," pronesl Nagamine a postavil se, zatímco se Shoin a jeho doprovod usadili. "Jak se jmenuješ, chlapče?" obrátil se k Sawaiovi.

Sawai si skousl rty. Cítil se provinile. Nagamine byl člověk, který působil na své okolí takovým pozitivním dojmem, že si skutečně nepřejete takového muže zklamat. "Sawai, Wakata Sawai," řekl tlumeným hlasem.

"Dobře, Sawaii. Uvědomuješ si, čeho si byl svědkem?"

"No právě, že ne. Proto jsem se vás na to chtěl zeptat," rozpovídal se Sawai.

"Aha. Rozumím. Kolik ti je let, Sawaii?"

"Sedmnáct."

"Jak dlouho už?"

"Cože? No... pár měsíců to bude," zaváhal hoch nechápavě.

"Ovšem. Dobře, velmi dobře," přikyvoval Nagamine. "Řekl bych, že jsi obyčejný prostý chlapec, který omylem viděl něco, co vidět neměl."

"Přesně tak!" zvolal Sawai. V srdci jej zahřála naděje, že mu pan Nagamine porozuměl, že je zachráněn.

"To není jednoznačné," nesouhlasil Keitaro. Nagamine mu věnoval tázavý pohled.

"Vážnej ksicht má pravdu," přidala se Tsuru. "Sawai šmíroval Atsutu. Od první chvíle, co jsme vešli do třídy. Nám to přišlo hned podezřelé. Pak se najednou objeví a sleduje celý náš souboj proti Helionovu Aisee. To je zkrátka podezřelé."

Nagemine se nad tím zamyslel. Plamínek Sawaiovy naděje postupně pohasínal. Nevěděl, co by mohl říct na svoji obhajobu. Nemohl popřít, že skutečně Atsutu sledoval.

"Ani tak není možné, aby byl Sawai Aisee," vmísil se do toho Shoin. "Nezapomínejte prosím, že celá budova je chráněna mými vlastnoručně vyrobenými alarmy, které nedovolí, aby k nám nepozorovaně pronikl jakýkoli jiný Aisee kromě slečny Tsuru, pana Keitara a pana Atsuty."

"Samozřejmě to beru v potaz. Ovšem to, že Sawai není Aisee, z něho ještě zdaleka nedělá důvěryhodnou osobu," namítl Keitaro.

V místnosti zavládlo ticho. Proti Keitarově námitce už nikdo nenašel žádný protiargument. Sawai věděl, že by se měl nějak bránit, ale netušil jak. Neznal žádný způsob, jak těm lidem dokázat, že pro ně nepředstavuje hrozbu.

Poradu přerušil zvuk jedoucího výtahu. Všichni zpozorněli. Kabinka se zastavila a dveře se pozvolna otevřely. Odhalily postavu muže vyššího věku s řídkými prošedivělými vlasy, které mu na vrchu hlavy již zcela vypadaly. Jeho vážný výraz podtrhovaly upravené šedé kníry pod nosem. Tvář už viditelně poznamenaly vrásky, avšak ne natolik, aby starý muž stále nepůsobil jako člověk plný života. Budil spíše dojem moudrého a zkušeného postaršího pána, který má svým mladším kolegům hodně co nabídnout.

"Odpusťte mi to zdržení. Snad nepřicházím příliš pozdě," promluvil příjemným, zdvořilým hlasem.

"Nikoli, drahý Tamuramaro, přicházíte právě včas," přivítal jej Nagamine vlídně.

Sawai na příchozího hleděl s vytřeštěným pohledem. Náhle se prudce postavil. "Tada Tamuramoro! Strýček Tamuramaro! Co ty tady děláš?!"

Všechny pohledy se ohlédly po Sawaivovy. Najednou nikdo nechápal, co se to tady děje. Pan Tada pohlédl na Sawaie a lehce pobledl.

"Sawaii? To není možné."

"Sawaii, ty snad dědulu znáš?" nechápala Tsuru.

"Jakpak by neznal, slečno Tsuru," odpověděl pan Tada za něho. "Sawai je jediným synem mé milované mladší sestry. Jinak řečeno, je to můj synovec."

"To se nám to celé nějak komplikuje," povzdechla si copatá dívka, která doposud neřekla ani slovo.

"Právě naopak," nesouhlasil její plešatý kolega. "Pokud je ten chlapec skutečně příbuzný pana Tady, může nám pan Tada zcela jednoduše potvrdit jeho důvěryhodnost."

Sawai pochopil. Stále nevěděl, co jeho strýček dělá právě tady, ale očividně byl jeho jedinou nadějí na vysvobození.

"Kaga má pravdu," přikyvoval pan Nagamine. "Tamuramaro, váš synovec sledoval naše Aisee při boji s Helionovým pěšákem. Pochopte, že jsme jej nemohli jen tak nechat jít. Myslíte si, že je ten chlapec důvěryhodný? Můžeme mu věřit, když tvrdí, že to celé shlédl pouze náhodou?"

Tada se zamyslel. "Tím jsem si téměř jist," řekl rozhodně. "Moje sestra je jako matka dost autoritativní a přísná osobnost. Je prakticky nemožné, aby se Sawai s někým scházel a ona o tom nevěděla. Proto není možné, aby byl Sawai napojený na Heliona nebo kohokoli jiného."

Sawaiovi se ulevilo. Konečně byl zproštěn podezření, i když vlastně ani pořádně nechápal, z čeho ho to vlastně obviňují. Ani tak se ale nemohl zbavit pocitu, že v místnosti pořád vládne napětí. Jeho hlava plná otázek byla připravena explodovat, on se však bál promluvit. Něco tu ještě stále nebylo v pořádku.

"Ještě zůstává jedna otázka," potvrdil Keitaro jeho obavy. "Co s ním teď uděláme? Nemůžeme ho jen tak nechat jít. Viděl příliš mnoho."

Chlapec na sobě opět pocítil pohledy všech očí v místnosti, snad jen kromě Atsutových. Atsuta se tvářil, jakoby celou poradu totálně ignoroval. Sawai polkl naprázdno. Uvědomoval si, že teď nastal problém. Nervózně se potil, kulatá sklíčka jeho brýlí se lehce zamlžila. Co teď?

"Něco mě napadlo," prolomil to dlouhé napjaté ticho Nagamineho hlas. "Co kdyby se Sawai přidal k naší agentuře? Chodí s vámi do stejné třídy nebo ne? Mohl by na vás dohlížet tam, kde toho nikdo z nás není schopen, navíc by tím pomohl Tamuramarově experimentu. Samozřejmě, nikdo ho k tomu nemůže nutit, záleží, jestli by souhlasil."

Oči Tadova synovce se rozzářily. Vždycky si přál zjistit, kde to vlastně jeho strýček pracuje. Navíc to celé, čeho byl před školní budovou svědkem, ho neuvěřitelně fascinovalo, představa, že by byl do těchto věcí zasvěcen, a nejen to, byl součástí toho všeho, jej naplňovala směsí nesmírné natěšenosti s obrovským rozrušením.

Než však stačil radostně vykřiknout, že to bere, skočil mu do toho plešatý vědec. "Jenomže ten kluk o Aisee a o tomhle celém nic neví. Někdo takový se nemůže jen tak stát součástí agentury."

"I na to jsem myslel, Kago, neboj se. Je zřejmé, že se Sawai nemůže jen tak rozhodnout, když vůbec netuší, do čeho jde. Navrhuji dát mu jisté zkušení období, během něhož se seznámí se vším, co se týká Aisee a naší agentury. Poté ať se rozhodne," usnesl Nagamine.

"A co když nakonec odmítne?" namítal dál Kaga.

"Beru jeho zkušební období i jako čas pro sebe, abych mohl vymyslet, co s ním v takovém případě bude dál. Co ty na to, Sawaii? Souhlasíš s tímto návrhem?"

Sawaiovo srdce vzrušeně bilo. Zdálo se, že nakonec všichni shledali Nagamineho nápad jako rozumný. Pro něj to znamenalo veliké vítězství.

"Souhlasím," přikývl, přičemž se snažil mírnit své nadšení.

"Výborně," usmál se Nagamine. "Má proti tomu někdo nějaké výhrady?"

Zdálo se, že nikdo neprotestuje. Když už se Nagamine nadechoval, aby prohlásil tuto poradu za ukončenou, přerušil ho jeden hlas. "Ten kluk nemůže vstoupit do agentury. Já ho tady nechci."

Nagamine ten hlas hned poznal. Atsutovy pomněnkové oči se zabodávaly do Nagamineho jako nože. Přímo z nich sršel chlapcův veliký odpor.

"Proč ho tu nechceš, Atsuto?" ptal se Nagamine klidným tónem.

"Už mám dost toho, jak na mě civí. Prostě ho tu nechci," bručel Atsuta.

Tsuru s Keitarem se na svého společníka překvapeně podívali. V životě by je nenapadlo, že si Atsuta přeci jen doopravdy uvědomoval, že se na něj Sawai kouká.

"Ovšem, tahle záležitost," přikyvoval chápavě Nagamine. "Na to existuje jednoduché řešení. Sawaii, mohl bys nám všem tady jednou pro vždy vysvětlit, proč věnuješ Atsutovi tolik pozornosti?"

Sawai se nepatrně začervenal. Sám si nebyl tak úplně jistý, proč to vlastně dělá. Rozhodl se však být k panu Nagaminemu zcela upřímný. "Víte... Atsuta mi už od začátku připadal tak nějak jiný. Možná je to tím, že není člověk, avšak... Tsuru a Keitaro mi nijak podezřelí nepřišli, oni zkrátka zapadali, Atsuta ne. Něco na něm bylo zvláštní. Zkrátka jsem od prvního pohledu věděl, že není obyčejný. Chtěl jsem pouze zjistit, čím to je, co přesně je na něm tak odlišného. Já vím, zní to bláznivě, ale já prostě nějak od první chvíle věděl, že Atsuta není člověk."

Podle výrazů ve tváři přítomných se Sawaiovi zdálo, že jeho odpověď příliš nechápou. Ale pan Nagamine se usmál. "Rozumím. Dobrá tedy. Doufám, že ti tohle stačilo, Atsuto." Z chlapcova pohledu však velmi dobře odhadl, že nikoliv. "Ne vždycky budeš vycházet s každým, Atsuto, takhle to chodí. Třeba si ještě k sobě se Sawaiem najdete cestu. Každopádně tímto naše porada končí. Prosím někoho, kdo zrovna nemá nic moc na práci, aby tady Sawaie provedl a pokusil se mu zodpovědět všechny jeho otázky."

"Já se ho ujmu!" zvolala nadšeně Tsuru, vyskočila z gauča a zavěsila se na Sawaiovu paži.

"Výborně," zasmál se Nagamine. "Tak tedy konec porady!"



    Všichni postupně opouštěli společenskou místnost, až nakonec Sawai a Tsuru úplně osaměli. Bez jediného slova vstoupili do výtahu. Tsuru natáhla ruku, aby zmáčkla číslo patra, ale pak se zarazila. Ohlédla se po Sawaiovi.

    "Kam vlastně pojedeme?"

    "To já nevím. Nevyznám se tu, je to na tobě," pousmál se Sawai. Doufal, že se mu podaří tu se všemi navázat přátelské vztahy a Tsuru byla dobrý začátek.

    Tsuru mu úsměv oplatila. "Dobrá. Víš co? Pojď ještě do pokoje. Něco ti načrtnu." A tak oba opět opustili výtah a usadili se na gauči. Tsuru vzala z jednoho regálu papír a tužku. Začala něco čmárat. "Tohle je naše agentura. Budova má celkem třináct pater. V prvním patře se nachází hala s recepcí a výtah, to si viděl, když si sem přišel. Kdybys měl hlad, ve třetím patře najdeš kantýnu a kuchyni. Kdyby tam zrovna nikdo nebyl, klidně vejdi do kuchyně a něco si uvař, to není problém. Ty budeš bydlet pravděpodobně ve čtvrtém patře, tam mají své pokoje zaměstnanci, takže tam najdeš pana trpaslíka, plešatýho hada, Moe-chan a dědulu." Sawai se po ní podíval, jakože vůbec nerozumí, o kom to vlastně mluví. Tsuru se rozesmála. "Promiň. Asi by nebylo na škodu, kdybych tě tu nejdřív se všemi seznámila. Dědula, tedy tvůj strýček, má svou pracovnu hned nad námi, v jedenáctém patře. Za ním asi nemá cenu chodit, ale pod námi má centrálu plešatej had, tomu bych tě představit mohla."

    "Myslíš toho muže v brýlích a plášti, který přišel s tím malým a s tou dívkou?"

    Tsuru přikývla a vzala Sawaie za ruku. Dotáhla ho do výtahu a zmáčkla číslo devět. Výtah se dal do pohybu. O patro níž se zastavil, dveře se otevřely. Před Sawaiem se zjevila obrovská místnost ozářená tmavě modrým světlem. Světlo vycházelo z velkých strojů, které naplňovaly celou místnost a tvořily z ní labyrint. Kam se oko ohlédlo, všude samá světélka, čudlíky a kabely. Po zemi se válely všelijaké knihy a papíry. Sawai nedokázal uvěřit, že existuje místo, které disponuje větším chaosem, než jeho pokoj, ale právě ho našel.

    "Hade plešatej, jsi tady?" zavolala Tsuru. Její hlas se téměř ztratil mezi pípáním a chrčením strojů.

    Po chvíli se zpoza jednoho počítače objevil onen vysoký plešatý vědec, s nímž se již Sawai setkal na poradě. "Mohu vám být nějak nápomocen, slečno Tsuru? Odpusťte, ale nemám času nazbyt."

    "To nic. Jen jsem chtěla, abyste se se Sawaiem seznámili. Říkala jsem si, že je k ničemu začít ho zasvěcovat do chodu agentury, když tu nikoho nezná."

    "Ovšem. Ještě jsem se nepředstavil. Jmenuji se Orinosuke Kaga. Pracuji zde jako specialista. Moc mě těší."

    Kaga se lehce uklonil, Sawai udělal totéž, přesto hleděl na toho mladého muže stále dosti nechápavě. "Možná je to hloupá otázka, ale specialista přes co přesně jste?" zajímal se.

    "Nemusíš být ke mně tak zdvořilý. Pokud tu máš skutečně pracovat, chtěl bych, abychom byli přátelé," pousmál se Kaga.

    Sawaie to nadchlo. Sám si nepřál nic jiného. "Dobrá tedy. Moc rád. A odpovíš mi tedy?"

    "Jistě. Jsem odborník ve věcech kolem Aisee. Mým úkolem je objevovat nové skutečnosti, nacházet odpovědi na otázky, které stále nedokážeme zodpovědět, také přerušuji Etteny a komunikuji s ostatními světovými agenturami."

    "Promiň, ale... co jsou to Etteny?" zamrkal Sawai nechápavě.

    "Ty si mu ještě vůbec nic nevysvětlila, že?" obrátil se Kaga na Tsuru.

    "Ještě na to nepřišla řada. Víš, je toho tolik. Nevěděla jsem, kde začít," pokrčila Tsuru nevinně rameny.

    "Dobrá. Věnuji vám tedy chvíli svého drahocenného času, abych zasvětil Sawaie alespoň do základů našeho světa. Určitě už si slyšel o bytostech jménem Aisee, ne?"

    "Ano. Během toho souboje, co jsem viděl a i tady už to slovo mnohokrát padlo. Hádám, že ta věc, která se nám vznášela nad školou byla Aisee, že?"

    "Nejen ona," špitla Tsuru a stočila pohled stranou.

    "To je pravda. Aisee neznamená nutně nepřítele. Tady v agentuře s námi spolupracují rovnou tři," přikývl Kaga.

    "Nechte mě hádat. Jsou to Tsuru, Keitaro a Atsuta. Vzpomínám si, že ten malý muž o tom něco říkal na poradě," vyhrkl Sawai.

    "Přesně tak. Ale základem všeho je vysvětlit ti, co jsou vlastně Aisee zač." Kaga věnoval Sawaiovi dlouhý přímý pohled. Sawaie to trochu znervóznělo. "Aisee je bytost obdařená speciální silou, která se u každého jednotlivého Aisee liší. Tyto bytosti jsou vytvářeny z lidských duší. Jinak řečeno z duší mrtvých lidí."

    Sawai vytřeštil oči. Udělalo se mu nějak nevolno. Cítil, že se mu podlamují kolena, ale ustál to. Srdce mu splašeně bilo. Pouze s obtížemi se dokázal podívat na Tsuru. Znamená to, že i ona a ostatní... jsou stvořeni z duší mrtvých?

    "Díky, ty hade plešatej, teď před zlatíčkem vypadám jako nějaká nestvůra!" obořila se Tsuru na Kagu.

    "Neřekl jsem nic špatného," bránil se Kaga.

    "Raději mu okamžitě řekni o Black Leaderech nebo se hanbou propadnu!" naléhala dívka.

    "Dobrá, dobrá. Víš, nesmíš si to představovat tak, že si jejich tvůrce dojde na hřbitov, nasbírá si tam pár duší a změní je v Aisee, takhle to nefunguje. Tvůrci Aisee se nazývají Black Leadeři. Tato stvoření zůstávají pro nás lidi stále velkou záhadou. Jistě však víme, jakým způsobem Aisee vytvářejí. Vyhlédnou si svoji oběť, zabijí ji a udělají z její duše Aisee."

    Tohle Sawaie zasáhlo ještě víc. "Chceš tím říct, že Aisee jsou vlastně oběti chladnokrevné vraždy?" zeptal se rozechvělým hlasem.

    "I tak se to dá říct. Samozřejmě je to celé mnohem složitější. To, co ti tu říkám, je pouze základ."

    "Ale on chtěl vědět, co je to Etten, vzpomínáš?" připomněla Tsuru.

    "To je jednoduché," ušklíbl se Kaga a popadl Tsuru za ruku. "Vidíš ty okovy na Tsuřině paži? Tak tohle je Etten. Etten představuje zdroj veškeré síly daného Aisee."

    "Super, super, tak už mě pusť," bručela Tsuru a vytrhla svoji paži z Kagova sevření.

    Kaga se rozesmál. Poté pohlédl na hodiny, které vysely nad výtahem. "Rád bych ti toho objasnil mnohem víc, ale bohužel se budu muset vrhnout zpět do práce. Kdyby se ti tady Tsuru pokusila něco vysvětlit a ty si v tom měl nějaké nesrovnalosti, kdykoli mě tu můžeš navštívit. Udělám si na tebe čas, bude-li to v mých silách."

    "Děkuji, Kago, za všechno," řekl Sawai už o trochu klidněji.

    "Tak jo!" zajásala Tsuru, když už oba stáli ve výtahu. "Příští zastávka - Moe-chan!!!" S těmi slovy stiskla číslo osm na panelové desce.

    Tentokrát se před Sawaiovýma očima rozprostírala jakási ošetřovna. Velmi důvěrně mu připomínala ošetřovnu u nich na škole. Pokojík byl oproti společenské místnosti a Kagově centrále skutečně maličký, vedly z něj však dvoje bílé dveře, které napovídaly Sawaiovi, že v tomto patře bude více místností. Na jedněch dveřích visela cedule s prapodivnou malůvkou. Vypadalo to jako bílý králíček, mračil se a v pacičkách držel dopravní značku STOP. Pod obrázkem bylo napsáno: Nevstupovat! Pracuji. Na rozdíl od těchto byly druhé dveře částečně prosklené. Sawai nahlédl dovnitř. Uvnitř se nesvítilo, chlapec v šeru rozlišoval bílá nemocniční lůžka. Zatímco se pokoušel zahlédnout něco víc, Tsuru zaklepala na dveře s tou zvláštní cedulí.

    "Moe-chan? Mohla bys na chvilku?"

    Dveře se okamžitě rozevřely, vyšla z nich dívka, která doprovázela Shoina a Kagu na poradě. Snažila se za sebou dveře co nejrychleji zase zavřít, i tak stihl Sawai v místnosti za ní zaregistrovat poličky plné různě barevných zkumavek a lahviček. Dívka se laskavě usmívala, její tvář byla umouněná, jakoby jí před chvílí něco bouchlo před obličejem.

    "Slečno Tsuru, chlapče, co pro vás mohu udělat?"

    "V první řadě by sis měla opláchnout obličej," zabručela Tsuru.

    Moe se polekala. "Jistě, ovšem. Omlouvám se." Pospíchala k umyvadlu a umyla si špinavou tvář. Pak opět přistoupila k Sawaiovi a Tsuru.

    "Myslela jsem, že bych tě mohla Sawaiovi představit," vysvětlila Tsuru. "Sawaii, tohle je Hoashi Moe. Moe-chan, Wakata Sawai."

    "Je mi ctí, slečno Hoashi," uklonil se Sawai.

    "Ale jdi s těmi zdvořilostmi. Pro tebe jsem Moe."

    Sawai se na ni usmál. "Děkuji ti, Moe. Poslyš, co je tvoje práce tady v agentuře? Hádám, že budeš zdravotní sestra."

    "Ne tak docela, můj drahý. Já tu dělám všechno možné, ale ve zkratce jsou mými obory zdravotnictví, biologie a chemie," odpověděla Moe s úsměvem.

    "Takže si tam vedle pracovala s chemikáliemi? Není to nebezpečné? Myslím pro takovou dívenku, jako jsi ty."

    "Ty mi lichotíš, Sawaii. Bohužel už dávno nejsem taková malá děvenka, za jakou mě máš. Ve skutečnosti je mi už třiadvacet. To ten čas letí, nemyslíš?"

    Sawaie to zarazilo. Přísahal by, že je Moe mladší než on. Docela i vzrůstem byla o něco nižší než Tsuru a ty roztomilé vínové copánky její mladistvý vzhled pouze podtrhovaly. Kdyby mu předtím někdo řekl, že je ta dívka o šest let starší než on, vysmál by se mu do obličeje.

    "Moe-chan se tu o nás všechny stará. Být tebou bych ji nepodceňovala," dloubla si posměvačně Tsuru.

    "Především zkoumám Aisee po biologické stránce, ale díky tomu jsem také schopná vynalézat pro ně léky a pečovat o jejich zdraví. Samozřejmě kdyby ses někdy poranil, přijď za mnou, nespecializuji se pouze na Aisee."

    "Moc si toho vážím," pousmál se Sawai stále trochu vyvedený z míry.

    "No... snad abychom se posunuli dál. Venku už se stmívá a já bych ti ráda představila ještě jednoho člověka," rozhodla Tsuru. Rozloučili se a znovu nastoupili do výtahu. Tentokrát Tsuřin prst skončil na čísle dva. Jejich cesta tedy trvala o něco déle než předtím. "Takže ve výsledku," přerušila ticho Tsuru. "Tvůj pokoj se bude nacházet na stejném patře jako pokoj Kagy, Moe, Shoina a tvého strýčka."

    "Kdo je Shoin?" nevěděl Sawai.

    "Pan trpaslík."

    "Aha," přikývl Sawai. Přišlo mu od Tsuru ošklivé, že ho tak nazývá. Takoví lidé přeci za svůj malý vzrůst nemohou. "Tsuru... kam teď jedeme?"

    "Právě za Shoinem. Myslela jsem, že bys měl znát všechny s nimiž budeš sdílet společné patro."

    "A co je v těch ostatních patrech? Říkala si, že v jedenáctém pracuje strýček Tamuramaro, v desátém, devátém a osmém už jsme byli, ale teď jedeme do druhého? Co ten zbytek?"

    "Jak už jsem říkala, ve třetím máme kantýnu a kuchyni, čtvrté jsou vaše pokoje, i to už jsem říkala, a v pátém máme pokoje my, myslím já, Keitaro a Atsuta."

    Ani s takovou odpovědí však nebyl Sawai spokojen. "Ještě pořád tu je šesté, sedmé, dvanácté a třinácté patro. Tedy tvrdila si, že má agentura třináct pater."

    "Samozřejmě. Řekněme, že šesté a sedmé patro má být takové malé překvapení, co se týče těch ostatních... ve dvanáctém patře nic není, skladujeme tam věci. Takže kdyby tě někdy někdo poslal pro něco do skladu, už víš, kam jít. Ve třináctém patře přebývá pan Nagamine. Všichni bez výjimky máme přísný zákaz tam chodit. Doporučuji ti se tím řídit."

    Tón, jakým to Tsuru pronesla, Sawaie překvapil. Zněla tak vážně jako snad ještě nikdy. Sawai už na poradě pochopil, že pan Nagamine tu má vedoucí pozici. Najednou mu ten milý, usměvavý muž připadal neuvěřitelně záhadný. V myšlenkách mu běželo všechno, co se doposud o agentuře dozvěděl. I když už byli dávno z devátého patra pryč, Sawai nedokázal dostat z hlavy, co mu řekl Kaga. Aisee jsou vytvářeni z lidských duší. Jinak řečeno z duší mrtvých lidí. Black Leadeři si vyhlédnou svoji oběť, zabijí ji a udělají z její duše Aisee. Nemohl tomu zabránit, vybavil si před sebou Atsutovu tvář. Ty jeho tajemné pomněnkové oči. Úplně bez života. Mohlo tohle být to v čem se od svých kolegů odlišoval? Na rozdíl od Tsuru a Keitara, v jeho očích bylo znát, že je vlastně mrtvý.