Kontrakt třetí - Přísaha věrnosti vrahu

 Na první pohled bylo zřejmé, že se nacházejí v rozlehlé dílně. Ovzduší páchlo olejem, kovem a naftou. Po zemi se povalovaly šroubky i obrovské šrouby, matičky a všelijaké nástroje, které Sawai ani nedokázal všechny pojmenovat. Uprostřed toho chaosu postávalo pár věcí, které vypadaly jako vynálezy, přesto se Sawai neodvážil ani typovat, k čemu ve skutečnosti slouží. Na stolech ležely další, rozdělané i dokončené, všechny pohromadě. Několik z nich Sawaiovi tak trošku připomínaly zbraně. Dost možná to doopravdy zbraně byly. Hoch se neubránil úsměvu, když u většiny vyšších strojů viděl postávat vysoké štafle, zároveň však Shoina obdivoval. Nenechal se omezovat svým handicapem a dokázal neuvěřitelné věci, přeci jen to všechno, co se tu vyskytovalo před Sawaiovýma očima, byla jen a jen Shoinova práce.

"Pane trpaslíku," zavolala Tsuru.

Sawai považoval přezdívku, kterou Tsuru pro Shoina zvolila za dost nedůstojnou, i když to byly vlastně všechny její přezdívky.

"Slečno Tsuru, rád vás tu vidím!" vykřikl Shoin, který se právě objevil zpoza jednoho stroje. Doběhl k dívce a popadl ji za ruku. "Pojďte, pojďte! Chci, abyste si něco vyzkoušela." S těmi slovy Tsuru odtáhl. Sawai se pomalu vydal za nimi. Zašel za jeden stroj, kde uviděl Tsuru a Shoinem stát u jednoho stolu. "Zkuste ji zvednout. Není tak těžká, uvidíte."

Tsuru přikývla a popadla zbraň, která ležela na stolku. Okamžitě ji váha zbraně stáhla k zemi. "Vždyť ta musí vážit celé tuny," zanaříkala.

"Omlouvám se," povzdechl si Shoin a jednou rukou zvedl zbraň zpět na stůl. "Budu ji muset tedy ještě o něco zlehčit."

"Co to vlastně přesně je?" zeptal se Sawai, kterého si do teď Shoin vůbec nevšiml.

"Sawaii? Víš... to je obyčejná střelná zbraň, kterou jsem sestavil. Nic světoborného. Jestli tě zajímají mé vynálezy, mám tu pro tebe zajímavější kousky," zasmál se malý muž.

"Popravdě jsme se Sawaiem přišli, abyste se mohli blíže seznámit," namítla Tsuru, která nikdy nebyla z Shoinových vynálezů zrovna naměkko.

"Ale mě to zajímá," namítl Sawai. "Co třeba to, jak jste použil před školou? To mě zaujalo."

"Ty myslíš tohle," přikyvoval Shoin a v hromadě věcí opřených vedle stolu našel onen červený japonský deštník. "Na první pohled obyčejný deštník, ale ve skutečnosti se jedná o silný štít. Sáhni, je to kov. Nic na světě ho neprorazí."

"To je paráda!" jásal Sawai. "Takže..." zamyslel se. "Ty jsi tady v agentuře vynálezce? Vyvíjíš pro agenturu zbraně?"

"Přesně tak. Miluji tuhle práci. Je to celý můj život."

"Víte, já vás skutečně obdivuji. Je neuvěřitelné, co všechno dokážete, pane Isozaki."

"Nemusíš být tak zdvořilý. Navíc... jsem sotva o dva roky starší než ty, tak nemusíš být tolik zdvořilý. Jsem Shoin a byl bych rád, kdybys mě tak oslovoval," zazubil se mužík přátelsky.

Sawai se usmál a přikývl. Vídal občas lidi s tímto postižením v televizi, ale to už byli dospělí lidé. Na Shoinovi si Sawai uvědomil, že tohle je něco, co se s těmi lidmi táhne celý život. Vzhledem k Shoinovu mládí jeho obdiv ještě vzrostl. Už v tak nízkém věku se dokáže poprat s osudem a jít si za tím, co ho baví a naplňuje.

"Vážně tě obdivuju," zopakoval Sawai dojatě.

"Zas to takhle neber. Jsem stejný jako všichni ostatní. Pojď, něco ti ukážu." Shoin zavedl Sawaie k oknu, u nějž postával dalekohled.

"Ten si sestrojil taky sám?"

"Jistě. Tahle věcička je pro mě moc důležitá, víš? Čas od času se člověk neubrání tomu, že se cítí mizerně. Tohle mi pomáhá. Pozoruji noční oblohu a v ten moment si uvědomím, že i když jsem možná menší než ostatní, v porovnání s vesmírem jsme všichni stejně malí. I přes odlišnosti, které se nám tady zdají velké, pro svět tam nad námi vypadáme všichni stejně. Všichni jsme prostě... lidé."

Shoin se ohlédl po Sawaiovi, kterému se v očích hromadily slzy. Shoinova slova jej dojala.

"Zlatíčko," přistoupila k nim Tsuru a položila Sawaiovi ruku na rameno.

"Omlouvám se, zkrátka... mě to nějak vzalo. Asi už jsem unavený z toho všeho. Když mě omluvíte, půjdu si lehnout."

"Dobře," přikývla Tsuru nejistě. Ve čtvrtém patře už na tebe jistě čeká pokoj s tvou jmenovkou."

"Děkuji," uklonil se Sawai a odkráčel k výtahu. Náhle se mu zdálo, že mu padla na hlavu tíha celého dne. Přesně jak řekl Shoin, je pouze člověk, a bylo toho na něho na jeden den jednoduše moc.

Když dojel do čtvrtého patra a našel pokoj se svým jménem, zjistil, že před jeho dveřmi stojí Keitaro a Atsuta.

"Wakato, tak tady jsi. Chtěli jsme se tě s Atsutou zeptat, jestli se s námi nechceš jít vykoupat," přivítal jej Keitaro. I přes vážný výraz jeho slova zněla vlídně.

"Mluv za sebe, ano?" bručel Atsuta, kterému se ten nápad očividně až tak nezamlouval.

"Vykoupat?" zamrkal Sawai nechápavě.

"Nech mě hádat. Tsuru ti neřekla, co se nachází v sedmém a šestém patře, že?"

"Ne," zavrtěl hoch hlavou. "Tvrdila, že je to překvapení."

"Tak pojď s námi. Ukážeme ti to."


Sawaiovi div nevypadly oči z důlků. Všichni tři dorazili do sedmého patra. Výtah je dovezl přede dveře do šaten, kde se svlékli a půjčili si osušky. Po odchodu z šatny čekal na Sawaie šok. Celý zbytek patra představoval obrovský bazén s vyhřívanou vodou. Lázněmi se rozléhala uklidňující hudba. Místnost voněla aromatickými mýdly. Jakmile se Sawai naložil do horké vody, všechny zlé myšlenky se mu rázem vypařily z hlavy. Takhle si připadal pouze jednou v životě, když jej rodiče vzali k horkým pramenům.

"Je to úžasné, že ano?" pousmál se Keitaro, když viděl, jak se Sawai uvolnil.

"Naprosto skvělé. V životě by mě nenapadlo, že tu máte něco takového."

Keitaro přikývl. "O patro níž se nachází stejné zařízení akorát pro ženy," poznamenal. "Atsuta to tady miluje. Je to jediné místo, které zbožňuje natolik, že přežije i společnost jiných osob."

Atsuta se potopil až po nos pod vodu. Tváře se mu začervenaly. Nelíbilo se mu, jak o něm Keitaro mluví. Sawai a Keitaro nedokázali zadržet smích.

Náhle si Sawai něco uvědomil. I tady ve vodě měli Keitaro a Atsuta stále na sobě okovy. Kaga sice říkal, že Etten je zdrojem jejich moci, avšak přísahal by, že ve škole žádné řetězy neměli.

"Keitaro? Jak to, že ve škole jste na sobě neměli Etteny, když i tady je máte?" optal se přímo.

"Ale my je měli," nesouhlasil hnědovlasý Aisee. "Akorát, že ty si je neviděl. Nazývá se to Rion, jde o iluzi, která nám zdánlivě propůjčuje lidskou podobu, jinak řečeno skrývá naše Etteny před zraky ostatních."

"Aha... Mimochodem, odpusť mi tu zvědavost, ale jak to, že tvůj Etten vypadá jinak, než ten, co mají Tsuru s Atsutou? Znamená to, že když je tvůj Etten delší, jsi vlastně silnější?"

"No... ano i ne," řekl Keitaro hledaje ta správná slova. "To, jak můj Etten vypadá, je následkem toho, že mám uzavřený Kontrakt, což Tsuru a Atsuta nemají. Ovšem je pravda, že tento Kontrakt mě činí silnějším."

"Kontrakt?" opakoval Sawai se zaujetím.

"Ty nevíš, co je to Kontrakt? Poslyš, vysvětlila ti ta Tsuru vůbec něco?"

"Vlastně ani moc ne. Ale představila mě Kagovi a ten mi vyprávěl o Black Leaderech a o tom, že vytvářejí Aisee v duší mrtvých lidí," rozpomínal se Sawai.

"Ale jak k tomu dochází už ti neříkal?" Sawai zakroutil hlavou. "Tak dobře," povzdychl si Keitaro. "Vysvětlím ti to. Jak už asi víš, Black Leader si vyhlédne svoji oběť. Často se jedná o lidi, kteří jsou v nějaké životní krizi, jejich duše chátrá a právě taková duše je ideální pro Black Leadera. Důvod je celkem prostý. Aby mohl vzniknout stoprocentní a mocný Aisee, je nutné, aby tento člověk před svou smrtí složil takzvanou Přísahu. Zkrátka přísahá věrnost Black Leaderovi, který jej poté zabije. Dalším krokem přeměny na Aisee je Obřad. Black Leader nového Aisee pojmenuje, dá mu Jméno. Poté může být duše člověka přeměněna na plnohodnotného Aisee."

"Takže to Black Leader vám dal vaše jména?"

"Není jméno jako Jméno. Jméno, o němž mluvím já, představuje něco jako heslo k uzavření Kontraktu s daným Aisee. Kontrakt je smlouva v tomto případě mezi Aisee a Black Leaderem, díky níž může Black Leader Aisee ovládat."

"Znamená to, že tebe má Black Leader stále ve své moci?" ulekl se Sawai.

"Ne," zasmál se Keitaro. "Nech mě domluvit. Aby mohli lidé z Ogura Aisee Agency zachránit Aisee, musejí v první řadě zlomit jeho Etten, čímž zničí Kontrakt mezi ním a Black Leaderem."

"O něčem takovém Kaga mluvil," vzpomněl si zrzek.

"Ano. Přerušování Ettenů je jeho práce. Avšak to, že je Etten jednou přetržen, neznamená, že Aisee nemůže znovu uzavřít Kontrakt. Jak jistě víš, Etten představuje sílu svého nositele, takže když je Etten přerušen, sníží se také síla daného Aisee. Aisee může svoji moc znovu získat, uzavře-li nový Kontrakt. Ten nemusí být uzavřený pouze s Black Leaderem. Stačí kdokoli, kdo dokáže vyslovit Jméno. Ve chvíli, kdy někdo toto Jméno vysloví, provede tím žádost zvanou Reiko, požádá Aisee o Kontrakt. Tehdy může Aisee znovu složit Přísahu a učinit tak z dané osoby svého Mastera. Master má vesměs stejnou moc jako Black Leader, jen to prostě není Black Leader. Můj Etten, jak vidíš, není přerušený, jelikož jsem uzavřel nový Kontrakt. Mým Masterem je pan Nagamine."

V tu chvíli to Sawaiovi všechno došlo. Vybavil si onen souboj, kdy Keitarův Etten dosáhl své plné délky, když se na místě objevil pan Nagamine. Jak společně bojovali proti dvojčatům, jak ohromnou se Keitarova moc s příchodem Nagamineho stala. Teď už to dávalo smysl.

"To musí být hrozně super stát se Masterem Aisee," zasnil se chlapec nahlas.

"Ani bych neřekl..." oponoval Keitaro, ale Sawai ho neposlouchal.

"Poslyš, Atsu, nechceš mi prozradit svoje Jméno?" ušklíbl se Sawai na chlapce, který celou dobu pouze mlčel a užíval si horkou vodu.

"Ani náhodou, na to zapomeň," odsekl Atsuta podrážděně, potopil se pod vodu a opět se vynořil skoro až na druhé straně bazénu.

Tohle už nechtěl poslouchat ani Keitaro. Vylezl z vody, zabalil se do osušky a zamířil směrem k šatně. Sawai absolutně nechápal, co řekl špatně. Zavřel oči a ještě chvíli nad tím rozjímal ponořený do toho mokrého, horkého balzámu na duši, pak též vylezl a vydal se za Keitarem. Hoch už však v šatně nebyl. Sawaiovi nezbylo než se obléct a vyrazit do svého pokoje.

Dlouho nemohl usnout. Pořád si přemítal v hlavě, co vše se dnes o Aisee dozvěděl, a také se nedokázal zbavit vzpomínek na to, jak se Atsuta a Keitaro chovali podivně. Před očima mu přebíhaly všechny ty nové tváře, které ten den poznal. Mezi nimi nejčastěji právě Atsutova. Proč byl ten kluk k němu tak nepřátelský? Nerozuměl tomu. Naštěstí nad tím nakonec přestal přemýšlet, jelikož ho veškeré ty myšlenky tak vyčerpaly, že upadl do blaženého snění.


Sawai byl naučený bez zvuku budíku pospávat třebas až do oběda. Ranní paprsky pronikající oknem přes záclony do pokoje a tančící po chlapcově tváři jej ani trochu nerušily, ba naopak ho jejich hřejivý žár ještě více uspával. Ze spánku jej vytrhl až nepřetržitý a čím dám hlasitější klepot na dřevěnou desku jeho dveří. Líně se vyškrabal z postele a došel ke dveřím.

"Co se děje?" zívl unaveně aniž by zkouknul, kdo to za ním vlastně přišel. Před Sawaiem stál Tada Tamuramaro, tvářil se dost ztrápeně.

"Sawaii, musíš mi pomoct," prosil.

"Copak se děje, strýčku Tamuramaro?" nechápal Sawai, který už se pomalu rozkoukával.

"Dnes ráno mi volala tvoje matka," přešel pan Tada přímo k věci. "Sháněla se po tobě, jelikož si včera nepřišel ze školy domů a po dlouhém pátrání ji napadlo zavolat mně. Řekl jsem, že jsi u mě v práci a že jí ještě zavolám. Asi si dokážeš představit, jak vyváděla. Musíš mi pomoct."

Sawai přikývl a vydal se s panem Tadou do jedenáctého patra, kde měl podle Tsuřiných včerejších instrukcí jeho strýček pracovnu. Hoch svého strýce znal, proto jej jeho pracovna nevyvedla z míry tolik, jako jiná patra této budovy. Celé patro tvořila jedna veliká místnost po obvodu obehnaná vysokými knihovnami přeplněnými svazky, v nichž se nejspíš mohl čtenář dočíst spoustu zajímavých věcí z oboru psychologie. Uprostřed stál obrovitánský kulatý stůl pokrytý knihami, papíry, lahvičkami s inkoustem a psacími brky. Na jedné stěně řadu knihoven přerušovalo veliké okno, k němuž byl přisunut malý psací stůl, který se na rozdíl od velkého stolu mohl pyšnit uklizenou dřevěnou deskou, na níž ležel pouze černý kabelový telefon.

"Strýčku, co konkrétně tady děláš? Myslím v agentuře. Mně si vždycky tvrdil, že jsi psycholog."

"Však také ano," pousmál se pan Tada. "Dělám tady psychologa. Kromě praktických povinností se také zabývám psychikou Aisee. Tito tvorové jsou speciální. Sice mají původ v lidských duších, ale jejich psychika je jiná než naše. Přemýšlejí jinak, chovají se trošičku jinak. Asi se to těžko chápe, ale mě tyto bytosti fascinují."

"Já to chápu, strýčku," přikyvoval souhlasně Sawai. Poté přistoupil k oknu, zvedl sluchátko telefonu a začal vytáčet číslo. Tada ho nechal, neřekl mu ani slovo. Tušil, že jeho synovec ví, co dělá.

Před očima starého muže proběhl zcela neuvěřitelný rozhovor mezi hochem a jeho matkou. Sawai zůstával celou dobu v klidu, i když bylo místy slyšet, že na něho matka do telefonu křičí. Mluvili takhle zhruba deset minut. Hovor ukončil Sawai. Odložil sluchátko zpátky na stůl, chvíli ztuhle stál u okna a působil zcela nepřítomně, pak se ohlédl k panu Tadovi. Strýc mu věnoval tázavý pohled.

"Je to v pořádku," řekl Sawai. "Vysvětlil jsem jí, že budu pracovat s tebou, že mi na tom doopravdy moc záleží. Nedělala problémy, pouze se strachovala, co bude s mým studiem. Ujistil jsem ji, že budu i nadále chodit do školy jako doteď, že mě to nijak neomezuje. Není to tak?"

"Samozřejmě," přitakal pan Tada. "Přeci jen naši Aisee právě nastoupili do tvé třídy. Díky tobě máme skvělou příležitost na ně dohlížet i tam." Tada se na svého synovce dlouze zadíval. Měl z něho takový zvláštní pocit. "Všechno v pořádku?" optal se po chvíli.

"Neboj se, matka je v poho."

"Ale já myslel tebe. Jsi v pořádku?"

Mezi oběma muži zavládlo ticho, které ovšem posléze přerušil zvuk telefonu. Pan Tada přistoupil k oknu a přijal hovor.

"Pane Tado, je u vás Sawai?" zněl ze sluchátka Kagův hlas.

"Ano," přiznal starý muž. "Děje se něco?"

"Prosím, pošlete ho okamžitě do společenské místnosti. Pan Nagamine pro něho má práci."

S těmi slovy Kaga zavěsil. Sawai stál dostatečně blízko, aby celý rozhovor vyslechl. Pousmál se na strýčka.

"Snad abych už šel, strýčku Tamuramaro. Omluv mě, prosím."

Chlapec odešel, ale Tada dál pozoroval dveře výtahu starostlivým pohledem. Ve své práci byl až přespříliš dobrý a moc dobře si uvědomoval, že s jeho synovcem vážně není něco v pořádku.

Když Sawai dorazil na místo, už tam seděli Tsuru a Atsuta. Kaga stál kus od jejich gauče, v ruce držel štos papírů, vypadal, jakoby právě něco vysvětloval. Jakmile zahlédl Sawaie, pokusil se o úsměv.

"Posaď se k nám, Sawaii," pobídl ho. Chlapec bez jediného slova uposlechl. Tvářil se dost zmateně. "Pan Nagamine vás tři posílá na misi," objasnil Kaga. "V jedné z obchodních čtvrtí rozpoutala chaos menší skupinka Childů. Nebyl s nimi spatřen žádný běžný Aisee, proto se pan Nagamine domnívá, že vy dva to zvládnete a zároveň ukážete tady Sawaiovi, jak to u takových misí chodí. Celá oblast byla evakuována, tudíž zbývá pouze zahnat ty Childy. To zvládnete, ne?"

"Brnkačka," mávla rukou Tsuru, jakoby to vůbec nestálo za řeč.

"Promiňte," ozval se Sawai. "Ale... co jsou to Childi?"

"Child je neoficiální název pro Aisee bez Přísahy," skočila Tsuru do řeči Kagovi, který už se nadechoval, aby vše vysvětlil. Možná se jí dotklo, jak jí všichni vyčítali, že Sawaiovi vlastně nic nevysvětlila, tak chtěla ukázat, že na to má. "Pokud vím, Keitaro ti včera řekl, co je to Přísaha a jak vzniká Kontrakt. Ovšem takto vznikají Aisee s Přísahou, zcela běžní Aisee jako Keitaro nebo já, i když se mnou a Atsutou je to složitější. No a co asi tak myslíš, že takový Bleck Leader dává svým Aisee za rozkazy?"

"To tedy vážně netuším," pokrčil Sawai rameny.

"Posílá je, aby zabíjeli lidi." Tsuru se na moment odmlčela, pak pokračovala: "Z duší těchto lidí také vytváří Aisee, přirozeně však při této přeměně neproběhne Přísaha. Aisee bez Přísahy jsou výrazně slabší, navíc... už v sobě nemají vůbec nic lidského. Vypadají jinak a chovají se jako zvířata. Mají podobu malých dětí, proto se jim neoficiálně začalo přezdívat Childi."

"Myslím, že to chápu," přikyvoval Sawai. Pomalu si na to všechno začínal zvykat. Odmalička měl dobrou paměť, takže mu v ní uvízlo vše, co se mu včera Kaga a Keitaro pokoušeli vyložit.

"Dobrá tedy. Tady máte nějaké bližší informace a můžete vyrazit." Kaga rozdal všem třem nějaké papíry a popřál jim hodně štěstí.